Rostlinná buňka vs živočišná buňka: Rozdíl a srovnání

Rostlinné buňky se vyznačují přítomností chloroplastů, které umožňují fotosyntézu, a tuhými buněčnými stěnami složenými z celulózy, které poskytují strukturální podporu. Rostlinné buňky mají navíc větší, centrálně umístěné vakuoly, které se podílejí na udržování tlaku turgoru a ukládání živin. Naproti tomu živočišné buňky postrádají chloroplasty a buněčné stěny, ale mohou obsahovat centrioly napomáhající buněčnému dělení.

Key Takeaways

1. Rostlinné buňky mají pevnou buněčnou stěnu vyrobenou z celulózy, která poskytuje strukturální podporu, zatímco živočišné buňky tuto vlastnost postrádají.
2. Chloroplasty, odpovědné za fotosyntézu, jsou přítomny v rostlinných buňkách, ale chybí v živočišných buňkách.
3. Rostlinné buňky mají velkou centrální vakuolu pro ukládání vody a živin, zatímco živočišné buňky mají menší, dočasné vakuoly.

Rostlinná buňka versus živočišná buňka

Rozdíl mezi rostlinnými buňkami a živočišnými buňkami je jejich tvar. Rostlinná buňka má ve své podobě obdélník nebo čtyři čtverce. Naopak živočišná buňka je podlouhlá nebo nejistá. Rostlinné buňky mají buněčné stěny, ale živočišné ne. První z nich neobsahuje centrozomy. Naopak to druhé ano. Buňky zvířat mají více mitochondrií, zatímco buňky rostlin mají méně.

---

 

Srovnávací tabulka

vlastnost	Rostlinná buňka	Živočišná buňka
Buněčná stěna	Dárek, vyrobený z celulózy	Nepřítomný
Chloroplasty	Přítomný, obsahuje chlorofyl pro fotosyntézu	Nepřítomný
Centrální Vacuole	Obvykle jedna velká vakuola	Obvykle menší a vícenásobné vakuoly
Lysozomy	Vzácné nebo chybí	Současnost
Centrosom	Nepřítomný	Přítomný, pomáhá při dělení buněk
Shape	Může být obdélníkový, čtvercový nebo nepravidelný	Více zaoblené nebo nepravidelné
Tvarová variabilita	Tvarově méně variabilní	Tvarově variabilnější
Velikost	Obecně větší než živočišné buňky	Obecně menší než rostlinné buňky
Hnutí	Obecně nepohyblivé (nemohou se samostatně pohybovat)	Může být pohyblivý (některé mají bičíky nebo řasinky pro pohyb)

---

 

Co je rostlinná buňka?

Struktura a funkce

Buněčná stěna

Rostlinné buňky jsou obklopeny pevnou buněčnou stěnou složenou primárně z celulózy, hemicelulózy a pektinu. Tato struktura poskytuje mechanickou podporu, ochranu proti mechanickému namáhání a pomáhá udržovat tvar buněk.

Buněčná membrána (plazmová membrána)

Pod buněčnou stěnou leží buněčná membrána, polopropustná lipidová dvojvrstva, která reguluje průchod látek dovnitř a ven z buňky. Řídí výměnu živin, plynů a odpadních produktů mezi buňkou a jejím prostředím.

Cytoplazma

Uvnitř buněčné membrány je cytoplazma, gelovitá látka, která obsahuje různé organely a struktury nezbytné pro buněčné procesy. Patří mezi ně cytoskelet, který udržuje tvar buňky a usnadňuje intracelulární transport, a cytoplazmatické proudění, které napomáhá distribuci živin a organel.

Jádro

V jádře se nachází genetický materiál buňky ve formě chromatinu, který se skládá z DNA a přidružených proteinů. Funguje jako řídicí centrum buňky, reguluje genovou expresi a řídí buněčné aktivity. Jádro je uzavřeno dvojitou membránou známou jako jaderný obal, který obsahuje póry, které řídí průchod molekul mezi jádrem a cytoplazmou.

Chloroplasty

Jedním z definujících rysů rostlinných buněk je přítomnost chloroplastů, které jsou zodpovědné za fotosyntézu. Chloroplasty obsahují chlorofyl, pigment, který zachycuje světelnou energii a přeměňuje ji na chemickou energii ve formě glukózy. Tento proces napájí buňku a produkuje kyslík jako vedlejší produkt, zásadní pro život na Zemi.

Vakuol

Rostlinné buňky mají typicky velkou centrální vakuolu obklopenou membránou zvanou tonoplast. Vakuola hraje zásadní roli při udržování tlaku turgoru, ukládání vody, iontů a živin a při regulaci buněčných procesů. Slouží také jako úložiště odpadních produktů a toxických látek.

Endoplazmatické retikulum (ER)

Endoplazmatické retikulum je síť membránově vázaných tubulů a váčků, které se podílejí na syntéze proteinů a lipidů a také na transportu molekul v buňce. V rostlinných buňkách existují dva typy ER: drsný ER, posetý ribozomy zapojenými do syntézy proteinů, a hladký ER, který postrádá ribozomy a podílí se na metabolismu lipidů a detoxikaci.

Golgiho aparát

Golgiho aparát se skládá ze zploštělých membránových vaků nazývaných cisterny a je zodpovědný za zpracování, balení a třídění proteinů a lipidů syntetizovaných v ER. Modifikuje tyto molekuly a nasměruje je na jejich konečná místa v buňce nebo pro sekreci mimo buňku.

mitochondrie

Mitochondrie jsou membránově vázané organely zodpovědné za buněčné dýchání, kde je glukóza oxidována za vzniku ATP (adenosintrifosfátu), primární energetické měny buňky. Zatímco rostlinné buňky primárně generují energii prostřednictvím fotosyntézy, mitochondrie jsou stále nezbytné pro procesy, jako je oxidativní fosforylace a cyklus kyseliny citrónové.

Peroxisomy

Peroxisomy jsou malé organely vázané na membránu obsahující enzymy zapojené do různých metabolických procesů, včetně rozkladu mastných kyselin a detoxikace škodlivých látek, jako je peroxid vodíku. Hrají klíčovou roli při udržování buněčné homeostázy a ochraně buňky před oxidačním poškozením.

 

Co je Animal Cell?

Struktura a funkce

Buněčná membrána (plazmová membrána)

Buněčná membrána obklopuje živočišnou buňku a slouží jako selektivně propustná bariéra, která řídí průchod molekul dovnitř a ven z buňky. Skládá se z fosfolipidové dvojvrstvy obalené proteiny, umožňující komunikaci s vnějším prostředím a zachování buněčné integrity.

Cytoplazma

Cytoplazma vyplňuje vnitřek buňky a je složena z cytosolu, organel a různých buněčných struktur. Usnadňuje intracelulární transport, poskytuje strukturální podporu a slouží jako místo pro četné biochemické reakce nezbytné pro buněčnou funkci.

Jádro

V jádře se nachází genetický materiál buňky, organizovaný jako chromatin sestávající z DNA a souvisejících proteinů. Je uzavřena jaderným obalem, dvojitou membránou s jadernými póry, které regulují průchod molekul mezi jádrem a cytoplazmou. Jádro řídí genovou expresi a koordinuje buněčné aktivity prostřednictvím syntézy messenger RNA (mRNA) a ribozomální RNA (rRNA).

mitochondrie

Mitochondrie jsou membránově vázané organely odpovědné za buněčné dýchání, přeměňující živiny na ATP (adenosintrifosfát), primární zdroj energie buňky. Obsahují vlastní DNA a ribozomy, což jim umožňuje se nezávisle replikovat a produkovat proteiny nezbytné pro jejich funkci.

Endoplazmatické retikulum (ER)

Endoplazmatické retikulum je síť membránových tubulů a vaků, které se podílejí na syntéze proteinů a lipidů a také na transportu molekul v buňce. Hrubý ER, posetý ribozomy, syntetizuje proteiny určené k sekreci nebo zabudování do buněčné membrány, zatímco hladký ER postrádá ribozomy a podílí se na metabolismu lipidů a detoxikaci.

Golgiho aparát

Golgiho aparát se skládá ze zploštělých membránových vaků nazývaných cisterny a je zodpovědný za zpracování, balení a třídění proteinů a lipidů syntetizovaných v ER. Modifikuje tyto molekuly přidáním cukrů nebo fosfátových skupin a nasměruje je na jejich konečná místa v buňce nebo pro sekreci mimo buňku.

Lysozomy

Lysozomy jsou membránově vázané vezikuly obsahující trávicí enzymy, které se podílejí na rozkladu makromolekul, jako jsou proteiny, lipidy, sacharidy a nukleové kyseliny. Hrají klíčovou roli při likvidaci buněčného odpadu, recyklaci poškozených organel a programované buněčné smrti (apoptóze).

Centrioly

Živočišné buňky typicky obsahují centrioly, válcovité struktury složené z mikrotubulů, umístěné blízko jádra. Během buněčného dělení centrioly organizují vlákna vřeténka, nezbytná pro pohyb chromozomů a separaci buněk.

Vakuoly

Živočišné buňky mohou obsahovat malé vakuoly vázané na membránu, které se podílejí na různých funkcích, jako je skladování živin, nakládání s odpady a udržování objemu buněk a pH. Na rozdíl od rostlinných buněk postrádají živočišné buňky velkou centrální vakuolu.

Cytoskelet

Cytoskelet je dynamická síť proteinových filamentů včetně mikrotubulů, mikrofilament a intermediálních filament, která poskytuje strukturální podporu, usnadňuje intracelulární transport a zprostředkovává buněčný pohyb a změny tvaru.

---

Hlavní rozdíly mezi rostlinnou a živočišnou buňkou

• Buněčná stěna:
  • Rostlinné buňky mají pevnou buněčnou stěnu vyrobenou z celulózy, která poskytuje strukturální podporu a ochranu.
  • Živočišné buňky postrádají buněčnou stěnu; jejich struktura je udržována výhradně buněčnou membránou.
• Chloroplasty:
  • Rostlinné buňky obsahují chloroplasty, které provádějí fotosyntézu, přeměňují světelnou energii na chemickou energii.
  • Živočišné buňky neobsahují chloroplasty; pro energii se spoléhají na externí zdroje potravy.
• Vakuoly:
  • Rostlinné buňky mají obvykle velkou centrální vakuolu, která je zodpovědná za udržování tlaku turgoru a ukládání živin a odpadu.
  • Živočišné buňky mají menší a často vícenásobné vakuoly, které se podílejí na různých funkcích, jako je skladování a nakládání s odpady.
• Shape:
  • Rostlinné buňky mají často obdélníkový nebo krabicový tvar kvůli přítomnosti tuhé buněčné stěny.
  • Živočišné buňky jsou obecně kulaté nebo nepravidelného tvaru s pružnou buněčnou membránou umožňující různé tvary buněk.
• Centrioly:
  • Živočišné buňky typicky obsahují centrioly, které napomáhají buněčnému dělení organizováním vřetenových vláken.
  • Rostlinné buňky postrádají centrioly, i když mohou stále podléhat buněčnému dělení jinými mechanismy.
• Skladování škrobu a glykogenu:
  • Rostlinné buňky ukládají přebytečné sacharidy ve formě škrobu, především v plastidech, jako jsou chloroplasty.
  • Živočišné buňky ukládají sacharidy jako glykogen, především v cytoplazmě a játrech.
• Reakce na osmotický tlak:
  • Rostlinné buňky mají tuhou buněčnou stěnu, která zabraňuje prasknutí za hypotonických podmínek a udržuje tvar díky tlaku turgoru.
  • Živočišné buňky postrádají buněčnou stěnu, což je činí náchylnými k prasknutí za hypotonických podmínek, pokud nejsou regulovány mechanismy, jako jsou iontové pumpy.
• Flagella a Cilia:
  • Živočišné buňky mohou mít bičíky nebo řasinky pro pohybové nebo smyslové účely.
  • Rostlinným buňkám obecně chybí bičíky nebo řasinky, i když některé nižší rostlinné formy mohou mít podobné struktury pro pohyblivost.

Reference

1. https://link.springer.com/article/10.1007/s11191-006-9029-7
2. https://www.nature.com/articles/nbt1027
3. https://www.cabdirect.org/cabdirect/abstract/19900739666

Poslední aktualizace: 07. března 2024