Ochrana in situ vs ex situ: Rozdíl a srovnání

Ochrana in situ zahrnuje ochranu a zachování druhů v rámci jejich přirozených stanovišť, zajištění zachování ekosystémů a jejich ekologických procesů. Naopak ochrana ex situ zahrnuje ochranu druhů mimo jejich přírodní stanoviště prostřednictvím opatření, jako jsou programy chovu v zajetí nebo semenné banky, jejichž cílem je zmírnit rizika, jako je ničení stanovišť nebo vymírání druhů.

Key Takeaways

1. Ochrana in-situ zahrnuje ochranu ohrožených druhů v jejich přirozeném prostředí, zatímco ochrana ex-situ zahrnuje odstranění jedinců z jejich stanovišť za účelem ochrany v zajetí.
2. In-situ ochrana pomáhá udržovat ekologickou rovnováhu přírodních ekosystémů. Je to nákladově efektivnější, zatímco ochrana ex-situ je užitečná pro druhy, které nemohou přežít ve volné přírodě.
3. Ochrana in-situ závisí na spolupráci místních komunit, zatímco ochrana ex-situ vyžaduje značné finanční a technické zdroje.

Ochrana in situ vs. Ex situ

In Situ se ochrana vztahuje k ochraně nebo péči o druhy žijící v jejich přirozeném prostředí. Ex situ ochrana chrání druhy žijící mimo své přirozené prostředí a prostředí. Tento typ ochrany je dobrý pro druhy, které vymírají.

Srovnávací tabulka

Charakteristický	Ochrana in situ	Ex situ konzervace
Definice	Ochrana ohrožených druhů v jejich přirozeném prostředí	Ochrana ohrožených druhů mimo jejich přirozené prostředí
KDE?	V rámci ekosystémů, kde se tento druh přirozeně vyskytuje	V kontrolovaných umělých prostředích (zoologické zahrady, botanické zahrady, semenné banky atd.)
Výhody	* Zachovává přirozené ekosystémy a evoluční procesy*	*Nabízí vyšší úroveň ochrany před bezprostředními hrozbami* * Usnadňuje výzkum a šlechtitelské programy*
Nevýhody	* Zranitelný vůči ničení stanovišť a vnějším hrozbám*	* Údržba může být nákladná* * Nesmí napodobovat složitost přírodních stanovišť*
Příklady	* Národní parky a přírodní rezervace*	*ZOO, akvária a botanické zahrady* *Banky semen a genové banky*
Nejvhodnější pro	Druh s velkými nároky na stanoviště nebo ty, které jsou silně ovlivněny lidskou činností	Druhy, kterým hrozí bezprostřední vyhynutí nebo vyžadují specializovanou péči

Co je to ochrana in situ?

Ochrana in situ se týká ochrany ekosystémů, přírodních stanovišť a druhů v jejich původním prostředí. Tento přístup si klade za cíl zachovat biologickou rozmanitost tam, kde se přirozeně vyskytuje, a chránit tak složité interakce mezi organismy a jejich okolím. Strategie ochrany in situ upřednostňují ochranu celých ekosystémů nebo krajiny, přičemž uznávají vzájemnou propojenost druhů a životního prostředí.

Cíle ochrany in situ

1. Zachování genetické diverzity: Zachováním druhů v jejich přirozeném prostředí pomáhá ochrana in situ chránit genetickou rozmanitost nezbytnou pro adaptační a evoluční procesy.
2. Ochrana funkcí ekosystému: Ochrana in situ zachovává neporušené ekosystémy a zajišťuje pokračování životně důležitých ekologických procesů, jako je koloběh živin, opylování a regulace vody.
3. Podpora interakcí druhů: Tím, že umožňuje druhům přirozenou interakci v rámci jejich ekosystémů, ochrana in situ podporuje symbiotické vztahy, dynamiku predátor-kořist a další ekologické interakce klíčové pro stabilitu ekosystému.
4. Udržování kulturních a socioekonomických hodnot: Mnoho domorodých komunit a místních kultur se pro své živobytí, kulturní praktiky a tradiční znalosti spoléhá na nedotčené ekosystémy. Ochrana in situ respektuje a podporuje tyto kulturní vazby k zemi.

Strategie ochrany in situ

1. Chráněná území: Zřízení chráněných oblastí, jako jsou národní parky, přírodní rezervace a mořské rezervace, je klíčovou strategií ochrany in situ. Tyto oblasti jsou ze zákona určeny k ochraně biodiverzity a omezují lidské aktivity, které by mohly poškodit přírodní ekosystémy.
2. Obnova biotopu: Obnova degradovaných stanovišť do jejich původních podmínek je další důležitou strategií ochrany in situ. To může zahrnovat odstranění invazních druhů, opětovnou výsadbu původní vegetace nebo znovuvysazení druhů, které byly lokálně vyhubeny.
3. Komunitní ochrana: Zapojení místních komunit do ochranářských snah může zvýšit efektivitu a udržitelnost ochranářských iniciativ in situ. Přístupy založené na komunitách umožňují místním zainteresovaným stranám účastnit se rozhodovacích procesů a přispívat tradičními ekologickými znalostmi.
4. Udržitelné hospodaření s půdou: Podpora postupů udržitelného hospodaření s půdou, jako je agrolesnictví, ekologické zemědělství a udržitelné lesnictví, může pomoci zachovat biologickou rozmanitost a zároveň podpořit lidské živobytí.
5. Zachování chodby: Vytváření koridorů pro divokou zvěř nebo ekologických koridorů propojuje fragmentovaná stanoviště a umožňuje druhům volněji migrovat a rozšiřovat se. Tato strategie pomáhá předcházet genetické izolaci a zvyšuje odolnost ekosystémů vůči změnám prostředí.

Co je to ochrana ex situ?

Ex situ ochrana zahrnuje uchování genetických zdrojů, druhů nebo celých ekosystémů mimo jejich přírodní stanoviště. Tento přístup se používá, když ochranná opatření in situ nedostačují k zajištění přežití ohrožených druhů nebo když druhy potřebují intenzivní programy řízení nebo šlechtění, aby se zabránilo vyhynutí.

Cíle ochrany ex situ

1. Zachování genetické diverzity: Ex situ konzervace si klade za cíl zachovat genetickou rozmanitost druhů uchováním jedinců v kontrolovaném prostředí. Tato genetická rozmanitost je nezbytná pro dlouhodobé přežití druhů a přizpůsobení se měnícím se podmínkám prostředí.
2. Obnova a reintrodukce druhů: Ochrana ex situ poskytuje záchrannou síť pro ohrožené druhy tím, že umožňuje chov v zajetí, obnovu stanovišť a programy reintrodukce. Tyto snahy pomáhají posílit divoké populace a obnovit fungování ekosystému.
3. Výzkum a vzdělávání: Ochranná zařízení zabývající se ochranou ex situ slouží jako výzkumná centra, kde vědci studují biologii, chování a genetiku druhů. Tato zařízení navíc hrají klíčovou roli při vzdělávání veřejnosti o ochraně biologické rozmanitosti a důležitosti zachování ohrožených druhů.
4. Pojištění proti katastrofickým událostem: Udržováním populací ohrožených druhů mimo jejich přirozená stanoviště ochrana ex situ snižuje riziko vyhynutí v důsledku katastrofických událostí, jako jsou přírodní katastrofy, vypuknutí nemocí nebo ničení stanovišť.

Strategie ochrany ex situ

1. Botanická zahrada a Arboreta: Botanické zahrady a arboreta udržují živé sbírky rostlin pro konzervační, výzkumné a vzdělávací účely. Tyto instituce se zaměřují na vzácné a ohrožené druhy rostlin a poskytují bezpečné útočiště ohrožené flóře.
2. Zoo a akvária: Zoologické parky a akvária hrají zásadní roli v ochraně ex situ prostřednictvím ustájení a chovu ohrožených druhů zvířat. Mnoho zoologických zahrad se účastní plánů přežití druhů (SSP) a programů chovu v zajetí zaměřených na znovuzavedení zvířat do jejich přirozeného prostředí.
3. Seed Banky a Genové banky: Semenné banky a genové banky uchovávají semena, tkáně nebo genetický materiál z široké škály rostlinných druhů. Tato úložiště slouží jako záloha pro případ katastrofických událostí nebo pro budoucí využití v programech šlechtění rostlin.
4. Programy chovu v zajetí: Programy chovu v zajetí zahrnují chov ohrožených zvířat v kontrolovaném prostředí za účelem zvýšení počtu populace a genetické rozmanitosti. Tyto programy spolupracují se zoologickými zahradami, přírodními rezervacemi a výzkumnými institucemi na opětovném zavádění zvířat do volné přírody.
5. Kryokonzervace: Kryokonzervace neboli zmrazení biologických materiálů při extrémně nízkých teplotách se používá k uchování genetického materiálu, jako jsou spermie, vajíčka nebo embrya. Tato technika je cenná pro zachování genetické rozmanitosti a usnadnění technik asistované reprodukce u ohrožených druhů.

Hlavní rozdíly mezi in-situ a Ex-Situ Zachování

• pronájem:
  • K ochraně in situ dochází v rámci přirozených stanovišť druhů.
  • Ex situ ochrana probíhá mimo přírodní stanoviště, v kontrolovaném prostředí.
• Přístup:
  • Ochrana in situ se zaměřuje na zachování celých ekosystémů, stanovišť a druhů v jejich přirozeném prostředí.
  • Ex situ ochrana zahrnuje ochranu genetických zdrojů, druhů nebo ekosystémů mimo jejich přírodní stanoviště.
• Rozsah:
  • Ochrana in situ řeší základní příčiny ztráty biologické rozmanitosti ochranou přírodních stanovišť a ekosystémových procesů.
  • Ex situ ochrana poskytuje záchrannou síť pro ohrožené druhy a genetickou rozmanitost prostřednictvím chovu v zajetí, semenných bank nebo botanických zahrad.
• Dopad:
  • Cílem ochrany in situ je zachování funkcí ekosystému, podpora interakce druhů a zachování biologické rozmanitosti tam, kde se přirozeně vyskytuje.
  • Ochrana ex situ pomáhá zmírňovat riziko vyhynutí ohrožených druhů, usnadňuje výzkum a vzdělávání a poskytuje genetické zdroje pro budoucí úsilí o ochranu.
• Příklady:
  • Strategie ochrany in situ zahrnují chráněná území, obnovu stanovišť, komunitní ochranu a udržitelné hospodaření s půdou.
  • Ex situ konzervační metody zahrnují zoologické zahrady, botanické zahrady, semenné banky, genové banky a programy chovu v zajetí.
• Dlouhodobé cíle:
  • Cílem ochrany in situ je zajistit dlouhodobou životaschopnost a odolnost přírodních ekosystémů a druhů, které podporují.
  • Ochrana ex situ se snaží zabránit vyhynutí, obnovit populace ohrožených druhů a zachovat genetickou rozmanitost pro budoucí generace.

Reference

1. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0016718513002200
2. https://www.nature.com/articles/s41477-017-0019-3/

Poslední aktualizace: 02. března 2024