V románech bude většina z nich vyprávěním jiným. Narazíme na dialogy řečené lidmi. Při psaní knihy se tedy spisovatel musí starat o vyprávění a dialogy.
Když začínáme psát, používáme různé druhy řeči. Buď sdělíme, co řečník řekl. Jinak to uděláme jako prohlášení našimi vlastními slovy.
- Přímá řeč
- Nepřímá řeč
Proto hrají významnou roli v literatuře nebo a časopis. Spisovatel musí vědět, kde použít repliky ve formě dialogu a kde použít vyprávění struktura projevu.
Key Takeaways
- Přímá řeč cituje přesná slova mluvčího; nepřímá řeč sděluje význam bez použití původních slov
- Přímá řeč používá uvozovky; nepřímá řeč ne
- Přímá řeč zachovává původní čas; nepřímá řeč může vyžadovat změny napětí, aby byla zachována přesnost.
Přímá řeč vs nepřímá řeč
Přímou řečí se rozumí skutečná slova, která někdo řekl, napsaná v uvozovkách, přičemž se zachovává přesný jazyk původního mluvčího. Nepřímá řeč, známá také jako hlášená řeč, předává stejné informace, ale přeformuluje původní tvrzení, přesouvá časy a zájmena.
Srovnávací tabulka
parametry | Přímá řeč | Nepřímá řeč |
---|---|---|
Význam | V přímé řeči je vyjádřen prostý význam. | V nepřímé řeči je sdělován přehnaný význam. |
Alternativní jména | Přímá řeč se také nazývá citovaná řeč. | Nepřímá řeč se také nazývá hlášená řeč. |
Perspektiva | Slova lze chápat z pohledu s. | Slova pohledu lze chápat z různých jiných pohledů posluchačů. |
Použití interpunkčních znamének | Přímá řeč využívá interpunkční znaménka. | Pro nepřímou řeč nebudou žádná interpunkční znaménka kromě tečky na konci. |
Emoce | Přímá řeč bude mít větší dopad na pocity člověka. | Nepřímá řeč nemůže vytvořit mnoho podobného té řeči přímé. |
Co je přímá řeč?
Přímá řeč je soubor frází nebo bodů sdělovaných vlastníkem slov. Při psaní jsou termíny vždy uzavřeny mezi interpunkčními znaménky; obvykle se používají uvozovky.
Učitel přednášející svým svěřencům je příkladem přímé řeči. Osoba sdělující zprávu bude mít přímou kontrolu nad emocemi lidí. Lidé by s nimi mohli soucítit, když to slyšeli někdo který prošel těžkými časy.
Některé příklady přímé řeči jsou:
- Pan Andrew řekl: "Jdu do kanceláře."
- Dr. Paul řekl Petrovi: "Měl bys užívat léky pravidelně."
- Han řekl Jane: "Nezapínej světlo."
Co je nepřímá řeč?
Nepřímá řeč je forma řeči, kterou nahlásil někdo jiný než originál. Proto se nepřímá řeč také nazývá hlášená řeč.
Kromě toho jej nelze jako takový použít při uvádění času v nepřímé řeči. Například „včera“ bude sděleno nepřímou řečí jako den předtím. Nepřímá řeč by tedy měla projít různými změnami, aby vyjádřila význam přímé řeči.
Některé příklady nepřímé řeči jsou
- Pan Andrew řekl, že jde do kanceláře.
- Dr. Paul Petrovi poradil, že by měl své léky užívat pravidelně.
- Han řekl Jane, aby nezapínala světlo.
Hlavní rozdíly mezi přímou řečí a nepřímou řečí
- Osoba, která slova vlastní, je pronese v přímé řeči. Ale nepřímou řeč poskytuje prostředník ostatním lidem.
- V přímé řeči se mohou vyskytovat výplně, když mluvčí chce nějakou dobu trvat, ale nepřímá řeč nemůže mít mnoho použití výplní.
- https://books.google.com/books?hl=en&lr=&id=8I4pfkA3jCUC&oi=fnd&pg=PA29&dq=Direct+Speech+and+Indirect+Speech&ots=5soYODSWnh&sig=JIqIEADlA8wS7IY8VRTM_0HzB4Y
- https://www.mitpressjournals.org/doi/abs/10.1162/jocn_a_00022
Poslední aktualizace: 11. června 2023
Emma Smith má magisterský titul v angličtině na Irvine Valley College. Od roku 2002 je novinářkou, píše články o angličtině, sportu a právu. Přečtěte si o ní více o mně bio stránka.
Kontrast mezi přímou a nepřímou řečí vytváří hloubku ve vyprávění a napomáhá rozvoji postavy. Zvládnutí použití obou technik má hluboký dopad na proces vyprávění.
Můžeme se shodnout, že tvorba dialogů a vyprávění skutečně dodává dějové lince knihy nový rozměr. To je zásadní pro to, aby čtenář pochopil kontext a prostředí příběhu a také se do něj cítil ponořený.
Naprosto souhlasím. Také to usnadňuje rozlišování mezi různými postavami a dělá knihu zábavnější.
Srovnání přímé a nepřímé řeči poskytuje cenné poznatky o umění vyprávění. Je to poučné zkoumání, které prohlubuje porozumění narativním formám.
Absolutně. Pečlivé zkoumání těchto forem řeči rozšiřuje náš pohled na proces vyprávění a jeho dopad na čtenáře.
Opravdu, Robinsone. Komplexní srovnání vrhá světlo na složité techniky používané při vytváření působivých dialogů a vyprávění.
Uvedené příklady skutečně objasňují rozdíl mezi přímou a nepřímou řečí. Pochopení těchto pojmů může být pro začínající spisovatele klíčové, aby dodali poutavé příběhy.
Je skutečně zajímavé vidět, jak se tyto techniky používají v praktickém psaní. To je jistě přínosné pro ty, kteří se ponoří do umění vyprávění.
Přímá řeč dokáže účinně vyvolat emoce a přimět postavy, aby se cítily reálněji, zatímco nepřímá řeč je cenným nástrojem pro předávání informací. Rovnováha mezi těmito dvěma je pro poutavé vyprávění klíčová.
Nemohl bych to říct lépe. Je to všechno o vyvážení dopadu řeči tak, aby poskytl působivý příběh.
Přímá řeč se svým dopadem na emoce a nepřímá řeč s přeformulovaným významem se vzájemně doplňují a jsou nepostradatelné při vytváření bohatého a strhujícího vyprávění.
Dobře řečeno, Heleno. Souhra přímé a nepřímé řeči je skutečně uměním, které povyšuje literární dílo do nových výšin.
Je fascinující vidět, jak přímá a nepřímá řeč výrazně přispívají k literatuře. Zkoumání těchto pojmů zvyšuje porozumění a porozumění technikám vyprávění.
Rozhodně, Jade. Toto porozumění obohacuje čtenářský zážitek a pěstuje hluboké uznání pro řemeslo vyprávění.
Použití přímé a nepřímé řeči výrazně přispívá k atraktivitě románu. Je opravdu zajímavé, jak to může ovlivnit vnímání a zapojení čtenářů do příběhu.
Je fascinující sledovat, jak tato technika tvaruje postavy. Opravdu hraje významnou roli v literatuře a vyprávění příběhů.
Zatímco přímá řeč zachovává původní čas a jazyk, posun časů a zájmen v nepřímé řeči je zajímavým aspektem literatury. To dává spisovateli větší flexibilitu ve vyprávění.
Absolutně. Variace možné prostřednictvím nepřímé řeči poskytují hloubku narativní struktuře a zvyšují čtenářský zážitek.
Pochopení nuancí mezi přímou a nepřímou řečí je zásadní pro vytváření působivých dialogů a vyprávění. Je to základní aspekt literární tvorby, který by neměl být přehlížen.
Rozhodně, Donno. Tato zručná technika vyprávění čtenáře uchvátí a obohatí čtenářský zážitek.